Byli jsme v Kolíně...
Odjeli jsme už v sobotu brzy po poledním a ještě vyzvedávali malou Ajruš... Cesta byla pekelně dlouhá ale panička nám -konečně- přizpůsobila autíčko, takže se to vcelku dalo vydržet, teda až na to neustále slintání našeho Nikolase... Se divím, že panička dokáže zůstat v klidu, mě to teda pěkně štve... Když jsme se blížili k cíli, nikdo mi nemusel vyprávět, kde jsme. Kolínskou dráhu znám velice dobře a moc ráda na ní vzpomínám. Vlastně je to moje ..srdeční.. záležitost, páč můj první kontakt s tímhle -světem- byl právě v Kolíně (to bylo v roce 2004). Opět se mě drobátko dotklo, že opět nesmím na dráhu, tak jsem si to vynahrazovala jinak... Honila jsem mlaďochy okolo stolů, aut a tak :p) A dávala jsem jim samozřejmě na prdel a to mě ke štěstí fakt stačilo. Nikolas se na dráze ..utkal.. s panem Vigem. V prvním kole to nedopadlo moc dobře pro pana Viga, páč stejně jako já nesnáší zavřené boxi a tak se otáčí..., tak si dráhu o délce 110 M zaběhl Nikolas sám, ale s elegancí a grácií jemu vlastní :p) Druhé kolo se paničky dohodly, že předek i zadek boxů nechaj otevřený a kluky si jen v zadu podrží. Plán to byl skvělý ale protože si pan Vigo a Nikolas -cosi- vyříkávali už v prvním kole, kolo druhé s ním Nikolka kategoricky odmítl běžet.., histerka... To já bych mu to takhle zadarmo nenechala, chlapi... No, tak si kolo druhé dala moje panička a Nikolas společně. Musela jsem se smát. Nikolas vedle ní hopsal jak gumídek a ke všemu jí ještě povzbuzovala paní s mikrofonem :p) Takže sečteno a podtrženo, perfektní den, který jsme si užili všichni tři :p) a moooc se těšíme na další :p)